Konečně nejsem svědkem svého života!
18 září, 2026Dneska mi došlo… že jsem si dřív přála být svědkem svého života, protože jsem z duchovní literatury nabyla pocitu, že tak by to mělo být. Brzy potom, co jsem se začala poznávat, jsem získala dojem, že jsem na správné cestě, protože jsem se emocím nepoddávala a měla od nich odstup. Pak přišly úzkosti. Když po mně nějaký terapeut chtěl, ať řeknu, kde cítím hněv, nerozuměla jsem tomu. Nebyl nikde – nebo mi přišlo, že je v hlavě. Měla jsem kontakt sama se sebou hlavně skrze mysl. Byla jsem zvyklá analyzovat, ne prožívat. Právě skrze nejhorší chvíle úzkostí jsem postupně našla…
